close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Translate:
Welcome to my blog!Vítejte tu,ve světě bláznivého snílka a člověka,
který žije každý den jako hitparádu :D Ani nějak tak nevim,na co je
můj blok zaměřenej.Prostě na všechno,anime,manga,fotky,hudba,
povídky,ale hlavně,hlavně je to místo kam ukrývám svoje největší
a nejhlubší myšlenky a kde ztvárňuji své sny o graphice.Děkuji za vaši
návštěvu a přeji příjemnou zábavu :) Vaše Claire.

Jsem navždy zodpovědný zato,co jsem k sobě přivázal

21. února 2010 v 13:25 | Claire |  →Moje kecy←

Zdáárec :) Tak jsem zase něco tvořila tak prosím
přiměřenou krytiku :D


Jdu po osamělé ulici.Cítím vlhkost.
Kapky deště na mě dopadají v nerovných
intervalech a já se musím kvůli bolesti dotýkat
plísní zašpiněných stěn.Snažím se dobelhat domůl,ale bolest je větší než má touha.Vzdávám to.Po zdi sjedu dolů a rozhlížím se po té smutné ulici.Cítím,jak se mi stěny snaží vetřít do mě přízně.Pokaždé,když se snažím vstát,jakobych měla pocit,že mě něco táhne zase k zemi.Všechny ty zdi,mě zde chtějí,vím to.Jsou osamělé.Celé dny jen tak koukají do prázdna,občas spozorují zrnko prachu které se na nich usadí,a už jenom vidí jak chátrají.
Chvíli s nimi cítím podivný soucit ale z toho přemýšlení mě vyruší světlo.Záchrana!Křičím a mávám jak to jen jde ale světlo je odemne tak daleko,že mé výkřiky jsou slyšet určitě jen malinko.Jakmile se to světlo přiblíží,zjišťuji,že je to stříbrná mazda.Zase se pokouším o upoutání pozornosti,a opravdu.Auto zastaví,vystoupí z něj mladá dívka a z auta slyším mužský hlas.Zeptá se mě co mi je a já jí vše povím.Uklidňujíce mně se us měje a chce mě nandat do auta.Bohužel,její pokus je marný.Vlasy mi spadnou do obličeje,jsem jao bezvládná figurína která žádá o pomoc ale je naopak vedena k smrti.Nic necítím,ani ruce ani nohy.Pouze spozoruji,že sedím v autě na zadní sedačce a opouštím ty domy a jejich žalem zavládlé stěny.Slyším je.Nechtějí abych odcházela,některé volají šťastnou cestu a některé jen sklesle drmolí smutná slova.Kdyby uměli,berečeli by.Já se naposledy otočím a zamávám.Je to naposled co je vidím,je to naposled,co slyším jejich smutné hlasy.Je to naposledy co cítím ten zvláštní puch.Nashle mí přátelé,zbohem........
xxx
Jsem na nemocničním lehátku.Doopravdy jsem tu,doopravdy jsem je opustila.Nemohu totmu uvěřit.Jediní mí přátelé a já je nechám napospas.Z očí se mi začnou rojit slzy.Né proto,že bych je tolik milovala,ale protože jsem navždy zodpovědná za to,co jsem k sobě připoutala.

Věnováné všem,kteří se cítí osamělí...
 


Komentáře

1 X-teenka twoe Affíí♥ X-teenka twoe Affíí♥ | Web | 27. února 2010 v 13:03 | Reagovat

Ahojík..pěkné :) a hezu dess :) a jak pak se máš? omlouwám se že sem tu dlouho nebola awe neměla sem čas...jinak obíhám phááá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama